Možných důvodů proč se učit japonsky je dost. Ať už se rozhodnete učit japonštinu ze zcela praktických důvodů (v tom případě by to bylo nejspíš pracovně), či vás nadchlo anime, go, japonské filmy, japonská kuchyně, bojová umění, máte rádi J-pop, chodíte nebo žijete s Japonkou/Japoncem, máte přátele či rodinu v Japonsku a chtěli byste se s nimi domluvit či jakýkoliv jiný důvod se o jazyk Země vycházejícího slunce zajímat, budete hledat způsoby, jakým si studium urychlit, ulehčit či zpříjemnit. Internet je plný všech možných pomůcek a her, ale jsou i jiné způsoby. Ne všechny jsou ale tak užitečné, jak se na první pohled může zdát.
Japonská kinematografie má odvětví přemnoho a na své si může přijít snad každý. Člověk si řekne, že studiem jazyka začne sledováním filmů v originále s titulky a že tak začne něco "pochytávat". Jenže chyba lávky. Filmy začínají být vůbec k něčemu až, když už nějakou slovní zásobu máte. Že poznáte, že když někdo od někoho něco obdrží, řekne "arigató", je sice pěkné, ale na osvojení si aktivní znalosti jazyka je tato metoda opravdu krátká.
Nepopírám ale, že filmy mohou být při studiu užitečné. Pomáhají zažití slovních obratů, vnímání zvuku jazyka a taky užití jazyka v daných situacích (tím myslím například úroveň formality - jeden z mnoha nekonečných problémů pro všechny gaidžiny snažící se naučit japonsky). Obecně ale stejně jako u mnoha dalších "pomůcek" platí pravidlo, že pomáhají pouze k procvičování znalostí nabytých předešlým studiem.
Dalším úskalím je specifický jazyk mluvený v různých filmech. Například člověk při sledování anime musí být velmi opatrný. Tyto filmy jsou často založené na komixech, mangách, které užívají vlastní verzi japonštiny. Nejedná se jednoduše o jazyk mladých, ale o jazyk zcela odlišný od toho užívaného v praxi (snad otaku tak mluví i v reálu, takže doporučuji napodobovat pouze, chcete-li, aby o vaši lásce k anime věděli všichni na první poslech).
Také při sledování samurajských filmů je dost možné, že uslyšíte jazyk znějící ještě o něco formálněji než ten, který znáte z učebnice a některé základní výrazy (jako osobní zájmena) znějí zcela jinak. Zde je asi pochopitelné, že se jedná o jazyk mluvený prapraprapraprapraprapraprarodiči všech Japonců, na které narazíte.
Může být pro procvičování velmi užitečná. V proslule ztřeštěných japonských televizních pořadech často slova vyřčená účastníky běží i jako titulky, takže jej lze využít i pro procvičování kandži. Televizní noviny jsou ale naopak záležitostí poměrně frustrující, protože hlasatelé mluví dost formální japonštinou a za používání velice vytříbených výrazů (složenin z onjomi), takže jim lze rozumět až v pokročilé fázi studia.
Dobrá pomůcka, máte-li už nějaké základy a umíte nějaké kandži. Výjimku zde tvoří písně dětské, na jejichž texty kandží potřebovat nebudete. Jste-li ale fanoušky J-popu či se vám líbí hudba jakéhokoliv japonského zpěváka nespadajícího do tohoto žánru, je užitečná a dokonce i zábavné najít si text písně a postupně zjišťovat, o čem to zpívá. Pro písně užívající prostější poetiky japonského jazyka doporučuji písně enka (s troškou štěstí příspěvek v budoucnu).
Zpravidla se doporučují při studiu jakéhokoliv jazyka. Pokud ten jazyk ale používá fonetické písmo (nejlépe latinku) a ne znaky. V případě japonštiny se budeme muset naučit nezbytných 2145 znaků než se můžeme pouštět do větších akcí.
Výjimku zde opět tvoří dětské knihy psané pouze hiraganou. Stejně jako u písní ale buďme na pozoru. V důsledně rozvrstvené japonštině platí více než u jakého jiného jazyka, že se dětský jazyk dost liší od toho mluveného dospělými!
Další výjimkou jsou komixy manga pro děti a dorost. Ty bývají často psány furiganou, tj. kandži s výslovností napsanou v hiraganě vedle znaků. Velmi užitečné, jste-li už japonsky jakž takž "rozmluvení", ale kandži vám pokulhává. V této verzi vychází například velmi oblíbený Naruto.
Poněkud nákladné řešení pro ty, kteří to doopravdy myslí vážně. Je jasné, že v centru dění se člověk bude učit nejsnáze. Pobyt v Japonsku doplněný o důsledné studium (!) je zcela určitě jedním z nejlepších způsobů, jak se jazyk naučit. Je to ale daleko, a tak nebudete-li mít štěstí, že se do Japonska vypravíte na delší dobu za prací, musíte si touto volbou být hodně jistí.
Trošku problémem může být všudypřítomné kandži. Nepřijedete-li do Japonska připraveni zásobou oněch více jak dvou tisíc znaků v hlavě, zjistíte, že vám nápisy a vše, co vám nebude sděleno ústně, stále zůstávají záhadou.
Říkáte si možná, že když to každý den budete vídat na každém kroku, tak se to přece musíte naučit. Znaků je ale na takovéto studium bez úsilí opravdu příliš. Nemluvě o šíleném množství možných čtení onjomi a kunjomi, která jsou v každé kombinaci znaků jiná. Typická je situace, kdy se středně pokročilý gaidžin dívá na nápis napsaný pěti znaky, z čehož rozumí třem, což znamená, že nemůže se stoprocentní jistotou říct, co to vlastně celé znamená a v podstatě jen hádat, jak se to čte. Je to frustrující, nejeden cizinec to vzdal. Tady jde ale asi hlavně o odhodlání poznat japonštinu doopravdy do hloubky.
Nicméně narozdíl od některých evropských zemí vám lidé v Japonsku vaše studium ulehčí tím, že se na vás většinou ani nebudou pokoušet mluvit anglicky.
Může to být dobrý důvod se japonsky učit, jedná se ale o mizerný způsob studia. Nemyslete si, že s vámi váš miláček bude pravidelně procvičovat kandži a odpovídat vám neustále na otázky, na které sám často nebude ani znát odpovědět (o mateřštině člověk prostě nepřemýšlí). Když se ocitne mezi ostatními Japonci, dojde vám, že na vás mluví mnohem pomaleji a zřetelněji (chtělo by se říct, že jako na blba) a často se sama/sám bude chtít naučit váš jazyk. Navíc muži a ženy mluví japonsky zcela jinak, takže nechcete-li mluvit jako transvestita nebo mužatka, nespoléhejte na svou drahou polovičku jako na učebnici japonštiny.
Nevyhnutelné. Japonština užívá zcela jiné gramatické struktury než jakýkoliv jiný jazyk (snad výjimkou korejštiny, to by ale bylo na další příspěvek), tudíž je zapotřebí se jej učit systematicky. Nedá se nic dělat. Žádný z výše uvedených způsobů vás japonsky nenaučí správně. Bez znalosti struktur a alespoň hiragany a katakany se, jakmile se naučíte základní zdvořilostní výrazy, nebudete posouvat dál, což si časem uvědomíte a možná začnete mít pocit, že to celé nemá smysl, že japonština je prostě moc těžká. Lehká není, ale s troškou pravidelnosti a důslednosti se dají základy naučit tak, abyste se dokázali dohovořit v běžných životních situacích, což Japonci vždy ocení.
Na českém trhu je Učebnice japonštiny Ivana Krouského a Učebnice japonštiny kolektivu autorů Denisa Vostrá, Dita Nymburská a Mami Sawatari. Dáváte-li přednost anglicky psaným učebnicím, mohu z vlastní zkušenosti doporučit Japanese for Everyone. Dašlí osvědčené učebnice jsou Minna no Nihongo, Genki.
Také mohou být velmi užitečné zdroje internetové. O těch ale chystáme samostnatný článek.
Studium japonštiny může být zábavné a je krásné vidět, jak se člověku před očima otevírá zcela nový svět. Začne mnohem více rozumět kultuře, která mu přes veškerý zájem do té doby byla zcela cizí. Je ale zapotřebí si uvědomit, že je zapotřebí opravdu silná motivace, chcete-li, silný zájem pro dosažení plynné znalosti. Na druhou stranu, ten kdyby nebyl, tak byste se do toho celého asi ani nepouštěli, že?
