Je známou věcí, že Japonci přidávají oslovení za jména. To, že se dávají koncovky různé podle různého stupně zdvořilosti či společenského postavení, je taky věcí známou. Nejedná se o nejsložitější jev nebo věc nejnáročnější na pochopení, je ale nezbytné naučit se tyto koncovky používat správně. Vyhneme se tak trapasu. Zde je seznam oslovení a jejich použití:
V prvé řadě je zapotřebí podotknout, že oslovení se přidávají prakticky vždy. Bylo by chybou se pokouše oslovení překládat, např. -san jako pan, paní. Vytrhávali bychom tak celou věc z kontextu a aplikovali naši, evropskou logiku na jazyk japonský. To je ve všech případech nesprávné. Oslovení se nepoužívají pouze při "oslovení", jak jej chápeme my, ale taky když o někom mluvíme ve třetí osobě anebo místo druhé osoby, jak se můžete dočíst ve článku o zájmenech. Naopak jej nepoužívejte NIKDY, mluvíte-li o sobě.
V mluveném jazyce se vyskytuje poměrně málo. Výjimečně např. velmi zdvořilém okyaku sama/お客さま - zákazník, nebo ustálených frázích (např.: otsukare sama desu/お疲れ様です - pozdrav při práci, gočíso sama dešita/ご馳走様でした - poděkování po jídle). Celkově se používá zřídka, a když se používá, tak při velmi formálních příležitostech. Můžete být takto oslovení jako zákazníci, nebo když Japonci mluví o Buddhovi, tak se o něm vyjadřují jako o hotoke sama/仏様.
Nejuniverzálnější koncovka, kterou toho pokazíte máloco. Tradičně se jedná o formálnější oslovení. Oslovujeme tak vždy lidi starší než my obojího pohlaví a jakéhokoliv dospělého, koho neznáme moc dobře.
Méně formální než -san. Používá se pro chlapce a mladé muže. Taky tak oslovují nadřízení v práci své podřízené.
Používá se pro dívky a mladé ženy. Jedná se o familiérní oslovení, a tak je zapotřebí s ním zacházet opatrně. Vcelku je nejlepším způsobem učit se pozorováním.
Nikdy nepokazíte nic, budete-li oslovovat všechny -san, než si ujasníte, jak komu můžete říkat.
Oslovení, jejichž použití je zcela jasné, jsou ta vyjadřující společenské postavení:
Sensei/せんせい/先生 - učitel, oslovujeme tak například i doktora/doktorku
Senpai/せんぱい/先輩 - student vyššího ročníku, výše postavený kolega
Šačó/しゃちょう/社長 - šéf firmy
Bučó/ぶちょう/部長 - vedoucí pobočky
atd.
Je jich dost a nebudete-li pro japonskou firmu pracovat, nebudete je muset nikdy používat. Tato oslovení se přidávají za jména namísto -san.
