Japonsko v šedesátých letech stále ekonomicky rostlo, Tokio hostovalo Olympijské hry a firmy se už začínaly orientovat i na export. Ne vše ale bylo v této době růžové, což dokazují studentské protesty, které se konaly během celého desetiletí. Teď se ale podíváme na to, jaká v tomto období vznikala hudba.
Vliv západní hudby se od konce druhé světové války stále zvětšoval a dal tak vzniknout novému označení kayokyoku, což je hudba s vlivy tradičního zpěvu enka a popu ze Západu. V této hudbě má kořeny to, čemu dnes říkáme J-Pop.
Mezi nejznámější hvězdy této doby patří určitě Kyu Sakamoto. Hlavně díky hitu Ue o Muite Aruko, který svého času kraloval i americké hitparádě pod názvem Sukiyaki. Text ale nemá s tímto jídlem nic společného, to jen na západě si chtěli usnadnit výslovnost pro Ue o Muite Aruko. Díky tomu je ale tato melodie známá i za hranicemi Japonska a má i několik anglických verzí.
Text originálu je o vzpomínání na dny plné štěstí a o nastávajícím osamělém večeru.
Jsou tu ale i jiní, jako třeba Ayumi Ishida (skutečným jménem Yoshiko Ishida) a její malinko vlezlá píseň Blue Light Yokohama ^_^,
folková a jazzová zpěvačka Moriyama Ryouko,
nebo také Pinky & Killers.
Mimo tyto pěvecké hvězdy vznikala taky nová vlna kapel s označením Group Sounds. Ta těžila především z popularity západních interpretů jako byl Bob Dylan, Led Zeppelin, nebo The Beatles, jejichž zvuk byl pro tyto kapely zdaleka největší inspirací.
K těm nejpopulárnějším hudebním uskupením patřily kapely jako The Tigers,
The Carnabeats,
, nebo The Spiders.
Do vlny Group Sounds patří i psychedeličtí The Mops.
Vliv Západu a Beatles tak dostal i Japonce. A aby toho nebylo málo, tak se v roce 1962 narodila Seiko Matsuda ^_^.
