Sedmdesátá léta byla především ve znamení vzrůstající popularity elektronické hudby. Ale i na ostatní žánry se dostalo.
Jedním z prvních úspěšných experimentátorů s elektronickou hudbou se stal Isao Tomita, který do té doby skládal hudbu především pro film a divadlo.
Z těch nejpopulárnějších interpretů to jsou pak určitě Yellow Magic Orchestra, kteří byli oblíbení i mimo Japonsko a spolu s německými Kraftwerk to jsou asi největší inovátoři na poli elektronické hudby své doby. Za zmínku stojí taky solová dráha jednoho z členů, Ryuichi Sakamoto, který se později proslavil i jako skladatel filmové hudby (například pro film Merry Christmas Mr. Lawrence).
Na výsluní se v té době dostala i Meiko Kaji, herečka a zpěvačka v jedné osobě. Její asi nejslavnější role byla ve filmu Lady Snowblod, ke kterému nazpívala i titulní píseň Shura no Hana. Pro zajímavost - o třicet let později pak Quentin Tarantino natočil film Kill Bill, kde použil některé vizuální motivy z filmu a titulní skladbu.
Ke konci sedmdesátých let nastartovala svou kariéru singlem Katte ni Sindbad kapela Southern All Stars, která se na hudební scéně udržela až do roku 2009.
Kromě elektronických kapel začaly v japonsku vznikat i první kapely metalové, mezi ně patří Bow Wow.
Na scéně se během tohoto desetiletí objevila taky další spousta nových popových zpěvaček a kapel, pro správnou ukázku z tohoto žánru to byla například zpěvačka Hiromi Ota,
, nebo kapela Off Course.
