Jak jsem psal v článku v mýtech o Japonsku, Japonci se, stejně jako lidé po celém světě, rozčílit umí a umí i nadávat. Nečekejte od tohoto článku ale výčet názvů údů, tělesných otvorů a nejstarších řemesel, ale spíše popis toho, jak se v tomto jazyce vyjadřují negativní emoce v situacích, kdy bychom my, Evropané, sáhli k výše uvedeným částem našeho slovníku. Japonci na to jdou jinak.
Často se stane, že budete-li se dívat na japonský film s titulky, v českém (či anglickém překladu) se občas mihne nějaká ta nadávka. Vězte ale, že až na výrazy jako baka či ahó, které jsou nevybíravými výrazy popisujícími duševních schopností adresáta, většina z těchto nadávek bude pouze volným překladem toho, co bychom v tom daném jazyce nedokázali jinak vyjádřit.
Pro dosažení "hrubosti" či neslušnosti, tedy takové situace, ve které my bychom použili sprostá slova, stačí často pouze snížit úroveň zdvořilosti. Vyhnout se zdvořilostním koncovkám, nechat "zhrubnout" jazyk do hovorovosti. Osobu, u které bych si teoreticky nemohl dovolit, oslovit omae.
Japonská mluva (hlavně ta mužská) navíc oplývá všemožnými koncovkami, které nenesou (alespoň v současném jazyce) žádný význam, ale dodávají sdělení velmi nezdvořilý či opovržlivý ráz. Nechci dávat návody, doporučuji pozorovat... Jak říkám, hodí se hlavně sledovat mužské představitele, neboť to jsou právě ti, kteří nadávají více. V gansterkách se těmito výrazy hemží a jakmile dokážete oddělit jádro sdělení od „hrubé“ koncovky, máte vyhráno.
Co se týče samotných „sprostých výrazů“, ani v japonštině není slušné mluvit veřejně o genitáliích či výkalech. Zvolání kuso, znamenající právě výkaly, nese stejnou váhu, jako anglické shit!. Kromě toho se ale o těchto věcech nemluví v přeneseném významu. Prostě v tomto jazyce nemá smysl nazývat někoho „penisem“ nebo „lehkou děvou“, protože to prostě nedává smysl.
A co se týče těch nadávek mírnějších, například nazývání velkými zvířaty, tak i v tom se japonština dost zásadně liší od jazyků evropských. Tak například buta (prase) není výrazem používaným pro lidi špinavé či nectnostné, ale maximálně jej lze použít pro lidi, kteří zkonzumují více jídla než ostatní, což není z postřehů nejhanlivějších, alespoň u většiny lidí.
Je mi líto, jestli jsem zklamal ty, kteří od tohoto článku čekali nějaké peprnosti. Nechci lidi učit mluvit sprostě a tento článek spíš sloužil o objasnění toho, co se o japonštině traduje, ale není úplně pravda. Rozčílení v tomto jazyce vyjádřit lze mluvou extrémně nezdvořilou a používáním koncovek, které takovou mluvu podtrhují. Zní to možná šíleně, ale věřím, že učíte-li se tuto řeč důsledně, tak vám zrovna tohle asi nepřijde jako největší problém. Navíc se jedná o další z mnoha věcí, kdy je z jazyka pěkně poznat, jak funguje ta daná společnost.
