Japonské způsoby, aneb Jak se nenechat nachytat, část třetí: Keigo

25.11.2013 / Taro / 111  

Minulý týden jsme probrali způsoby, jak se tvoří zdvořilá forma japonštiny. Tentokrát se podíváme na to, kdy a jak se keigo používá. Tato znalost je nejen velmi užitečná pro komunikaci v japonštině, ale také nezbyt

Pro správné použití zdvořilé japonštiny je zapotřebí pochopit, kde stojíte v sociální hierarchii oproti vašemu protějšku a zda celá situace je formální anebo ne. Podle toho se pozná, zda oba účastníci konverzace budou mluvit formálně či neformálně, anebo bude-li keigo používat pouze jedna osoba, která to bude.

Podívejme se na všechny tři možné situace:

Oba keigo

Konverzace výhradně v keigu bude probíhat v situaci formální, kdy jsou oba mluvčí víceméně na stejné úrovni, tedy kolegové v práci (není-li přesně určeno, kde je senpai a kdo kóhai), neznámí dospělí přibližně stejného věku atp. Ačkoliv bych toto přirovnání bral s rezervou, jedná se o situace, kdy bychom si v češtině vykali.

Jeden účastník keigo, jeden ne

Možnost, která je nejzapeklitější. Zde si už nevystačíme s přirovnáním k tykání a vykání, neboť se tu odráží složité hierarchické struktury japonské společnosti.

Není neobvyklé, že se vás Japonci při představování zeptají na věk. Tato pro Evropana napoprvé trošku zarážející otázka ale slouží jednoduše k tomu, aby oba poznali, jak se věci mají s formalitou jazyka. Jste-li mladší, je vhodné nepoužívat keigo pouze v případě, že vás k tomu vyzve druhý účastník konverzace. Jste-li starší, můžete mluvit neformálně.

Na druhou stranu je japonských firmách důležitá hierarchie. Pravidla určená umístěním na tomto žebříčku jsou nadřazená pravidlům daným věkem, a tak se může stát, že o deset let mladší senpai (manažer, vedoucí anebo jinak nadřazený pracovník), bude oslovovat svého staršího kóhaie (pracovníka níže na firmením žebříčku) s koncovkou -kun a mluvit na něj neformálně, zatímco níže postavený na něj bude mluvit keigo a oslovovat jej s koncovkou -san.

Oba neformálně

Jak zdravý rozum napoví, v situaci neformální. Tedy, mezi přáteli, v rodině (Máte-li japonského partnera/partnerku v rozhovoru jeho/jejími rodiči vždy používejte keigo), mezi dětmi a mladými lidmi stejného věku.

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je lepší mluvit keigo v situacích, kdy si nejsme jisti. Lepší být příliš zdvořilý než nezdvořilý. No a pořád samozřejmě platí, že nejvíce se člověk naučí pozorováním.

Na příští týden chystáme článek o neformálním jazyce. Ten totiž také skýtá překvapivé záludnosti.

   
Taro

Přidat nový komentář
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je zenbu.cz, podléhá licenci Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International.