Naučit se japonsky samo o sobě je na dlouho. Jednou z věcí, která činí adeptům na zvládnutí tohoto jazyka potíže, jsou znaky kanji (čti "kandži"). Můžete se bez nich obejít nějakou dobu, ale chcete-li se naučit mluvit opravdu dobře, přijde vám znalost znaků vhod.
Metod a pomůcek je hodně. V tomto článku nabídnu několik rad a postřehů z mého vlastního několikaletého studia.
Jednodušší znaky jsou radikály samy o sobě (Například 日、人、心). Je nutné se naučit nejdřív dobře tyto a až pak pokračovat těmi složitějšími. Znaky složené mají zpravidla jistou logiku, a tak to, co si dobře zafixujete jednoduchými znaky, u těch složitějších jako byste našli.
Radikály jsou nejblíž tomu, co bychom si představili jako „obrázky“, a tak se jejich dobrým zvládnutím také naučíte smysl do jisté míry odhadnout. Jak se ale zmíním později, na tuto složku se nespoléhejte příliš.
Navíc je zapotřebí si uvědomit, jak se radikály mění ve složeninách. Například ve znaku 持(držet) má radikál pouze tři tahy, nicméně jeho původní, samostatná podoba je znak 手(ruka) psaný čtyřmi tahy.
Když dobře zvládnete radikály, tak si taky můžete sami vytvářet mnemotechnické pomůcky. Například znak pro „volno, odpočinek“ – 休- se skládá z radikálu „člověk“ – 人a strom - 木. Není těžké si takový znak potom zapamatovat tak, že, když má člověk volno, tak lelkuje venku pod stromem (alespoň v dobách před vynálezem televize a videoher…).
Počínaje jednoduchými znaky je zapotřebí se učit správně pořadí tahů. Tato zdánlivá maličkost vám ale ušetří mnoho problémů mimo jiné tím, že se tak naučíte psát radikály automaticky a nebudete muset u každého znaku přemýšlet zvlášť, jak se píše. Pořadí tahů má navíc také vliv na to, jak výsledný znak vypadá.
Pište. Alespoň zpočátku se nespoléhejte na pasivní znalost jazyka. Je pravda, že v dnešní době díky digitalizované podobě psaní je důležitější umět číst než psát. V počátcích vám ale schopnost psát pomůže jak rozeznávat radikály, tak chápat struktury, podle kterých se skládají do složitějších znaků.
Matka moudrosti. Jako u učení čehokoliv jiného se jedná o zcela klíčovou záležitost. Kanji se pomalu učí a bohužel rychle zapomíná, a tak se jeho učení jednoduše neobejde bez „biflování“. K dispozici jsou různé učebnice stejně jako aplikace Anki, kterou si nemohu vynachválit.
S opakováním souvisí taky potřeba pravidelnosti. Je mnohem užitečnější naučit a zopakovat málo znaků každý den, než se učit nárazově jednou, dvakrát za týden.
Je dobré moci si naučené znaky uvádět do různých kontextů. I tak mozku usnadníme zapamatování znaků. K tomu jsou právě užitečné různé učebnice a, jak se zmíním později, manga, televizní pořady atp.
Při opakování je poměrně lákavé nechat se unést a pokoušet se znaky „uhodnout“. Po jisté době praxe se naučíte rozeznávat radikály tak, že budete moct někdy přibližně uhodnout význam či dokonce výslovnost (hlavně onjomi). Nenechte se ale zmást. Když hádáte, znak se vlastně neučíte. Vzhledem k tomu, že znaků je ke „gramotnosti“ nutné znát více než 2000, není žádoucí jejich část znát jenom povrchně. Takto polovičatě nabytá znalost se vám může v budoucnosti vrátit v podobě neschopnosti vyjádřit se přesně a vytváření nedorozumění.
Oba způsoby čtení – jak japonské, tak to sino-japonské – jsou důležité. Osobně se potýkám s problémem zapamatovat si onjomi, neboť jsou mnohem méně různorodá než ta kunjomi. Navíc jsou abstraktní, protože většinou nefungují jako samostatné výrazy. Nezbývá než být na sebe přísní a důslední.
Navštěvujte japonské internetové stránky. Pokud můžete, čtěte mangu psanou furiganou, to jest s hiraganou psanou po straně nebo nad kanji. Dívejte se na japonské televizní pořady, které mají často titulky v japonštině. Všechna tato zdánlivě pasivní aktivita vám může pomoci hodně při studiu kanji.
Dvojí či vícero čtení každého znaku, jejich různá skládání, pořadí tahů, nepřeberné množství znaků, kterou si jsou často téměř k nerozeznání podobné; je mnoho faktorů, které nás mohou od studia kanji po nějaké době odradit.
Japonci samotní se znaky učí 9 let ve škole, než zvládnou základních 2136 znaků, a tak nevěšte hlavu, budete-li mít pocit, že neděláte dostatečně rychlé pokroky. Je to dřina, která se ale časem vyplatí a která vám dá klíč ke komplexním strukturám, na kterých stojí japonský jazyk a myšlení.
