Foto:
Gary

Nezdvořilost v Japonsku

28.04.2015 / Taro / 187  

V minulém článku jsem se rozepsal o tom, jak a proč na nás působí japonská společnost tak zdvořilým a kultivovaným dojmem. Tentokrát se ale podívám na několik případů, kdy na nás naopak Japonci mohou působit nezdvořile.

Jiný kraj, jiný mrav

Každá země má jiné obyčeje. Pokud Japonsko navštívíte krátkodobě, nejspíš vám neujde, že zde lidé dělají věci, které bychom my považovali za neslušné a které v nás budou vyvolávat rozčarování či dokonce odpor.

Známým příkladem je smrkání. To je v Japonsku poměrně neobvyklé (i když ne zcela nepřípustné, jak se mnoho lidí domnívá). Mnohem obvyklejší je natahovat. Na veřejnosti, či dokonce u jídla. Přijde nám to neomalené, stejně jako Japoncům ale přijde neomalené obsah nosu (výsledek bakteriálního onemocnění) vysmrkat do kapesníku a pak si jej strčit do kapsy.

Dalším poměrně známým rozdílem je pojídání nudlí. V Evropě je vyluzování zvuků u jídla považováno za nevychovanost. Japonec si ale naopak pozvedne misku s nudlemi k ústům a srká. Čím více nahlas, tím líp.

Takovýchto rozdílů je mnoho. Na většinu z těchto věcí se ale dle mé zkušenosti dá zvyknout poměrně rychle.

Cizinec promine

Jsou situace, které možná nezažijete, pokud tuto zemi navštívíte pouze na krátkou dobu a pokud se nebudete pokoušet jednat s místními v jejich rodné řeči. Pokud se zde zdržíte déle, je téměř jisté, že se setkáte s jiným druhem problémů.

Je mnoho Japonců, kteří jsou zvyklí jednat s cizinci anebo těch kteří žili v zahraničí a vědí, jaké to je fungovat v jiné než rodné zemi. Ti ale tvoří pouze malou menšinu populace. Z toho plyne, že je dost možné, že mnohý Japonec nebude vědět, jak s vámi má jednat, a často překročí hranici toho, co by bylo považováno jak ve vaší, tak v jeho zemi za slušné.

Uvedu příklad, který zažil snad každý cizinec, který v Japonsku žije. Představte si, že s někým místním navšívíte v Japonsku restauraci či obchod. Nějaký výrobek či něco na jídelním lístku vás zaujme a zeptáte se personálu. Dotyčná či dotyčný ale místo toho, aby odpověděl vám, odpoví vašemu japonskému doprovodu.

Když se vám to stane jednou, čert to vem. Když se vám to stane stokrát, tak vás to začne trošku žrát. To, že umíte japonsky, je pravděpodobně výsledkem těžkého a cíleného úsilí a „za odměnu“ s vámi Japonci odmítají komunikovat. Ze strany daného prodavače či číšnice je to chování krajně neslušné. Plyne nicméně (většinou) ne z rasistických pohnutek dotyčného ale jednoduše z toho, že není s cizinci zvyklý jednat a přijde mu snažší komunikovat s někým, o kom ví, že bude rozumět všemu, co říká.

Dalším příkladem by mohlo být zírání. To není příjemné nikomu a není slušné ani v západní, ani v japonské společnosti. Hlavně na venkově se ale běžně stává, že to někomu (hlavně starší generaci) „ujede“ a upřeně na vás hledí jako na zjevení. Stejně jako u předešlého příkladu bych to nepovažoval za známku nevraživosti. Spíše nepřipravenost a kolektivní nezkušenost s cizinci jednat.

Status

Jedná se o věc, která se cizinců, obzvlášť těch, kteří pracují v kolektivech s vícero cizinci, moc netýká. Nicméně si ji nelze nevšimnout a osobně musím říct, že se mi těžko zvyká i na to, že jsem jí pouze svědkem. Každý má v Japonsku jasně danou pozici. I v komunikaci jednoho člověka s druhým je oběma jasné, kdo je výše a kdo níže.

Proto se může zdát, že se starší člověk chová až nezdvořile k mladším a šéf k podřízeným. A nejen nezdvořile. Napomínání ze strany lidí s vyšším statusem tu je běžné a formy, které si pro toto napomenutí vybírají, jsou často velmi nevybíravé.

Nic než nezdvořilost

Pravidla pro jakoukoliv mezilidskou komunikaci tu jsou složitá a přísná a lidé se podle nich řídí. Většinou. Někdy se ale přece jenom stává, že někdo se zachová prostě hrubě. Předbíhání ve frontách, telefonování ve vlaku (považováno za krajě nezdvořilé) či hlasité vystupování sice běžnými jevy nejsou, ale vyskytují se. Někdy se jedná o běžnou nevychovanost či bezohlednost, kterou lze zažít kdekoliv jinde. Jindy se jedná o záležitost trošku složitější. Zde se opět dostávám k otázce statusu. Často se totiž stane, že právě člověk s vyšším společenským postavením (například muž ve středních letech) se rozhodne ve frontě předběhnout, protože ví, že mu to před lidmi, kteří jsou v hierarchii níže, projde. Napomínání směrem „dolů“ v hierarchii je běžné. Opačným směrem se jedná ale o věc neslýchanou. Tím se dostávám k podlednímu bodu.

Jak se zachovat

Jaká je správná reakce, když vás někdo svým chováním obtěžuje? Žádná. Pro Japonce je klíčové zachování harmonie. Někdo vás předběhl? Někdo vás obtěžuje hlučným chováním? Někdo na vás mluví jako na hlupáka, či vás dokonce zcela ignoruje, protože jste odjinud? To nejhorší, co v očích Japonců můžete udělat, je dávat najevo negativní pocity a tím zhoršit už beztak nepříjemnou situaci. Je to často výborné cvičení sebekontroly. Jedná se ale o jediný přijatelný způsob.

   
Taro

Komentáře (2)
  • Betty 07.07.2015 16:53

    Ahoj,
    musim rict, ze mate krasne stranky. Dokazete psat ctive a zajimave a to hluboce ocenuji. Kdyz jsem si ted procitala vase clanky, tak musim rict, ze me to ohromne povzbudilo k dalsimu hledani informaci a k pokracovani v zajmu o Japonsko a jeho kulturu i jeho jazyk. A nejvice se mi libi, ze jste z toho mala lidi, kteri pisou z vlastnich zkusenosti a vlastni dojmy a nekopirujete pouze informace z wikipedie a jinych stranek.
    Drzim vam palce, aby se vam darilo. :-)

  • Taro 09.07.2015 16:03

    Díky. Jsme rádi, že se stránky líbí.

Přidat nový komentář
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je zenbu.cz, podléhá licenci Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International.